Spor o směr toaletního papíru má jednu zvláštní vlastnost. Prakticky nikoho nestojí ani korunu, nemá žádné následky, a přesto dokáže rozdělit domácnost spolehlivěji než volba dovolené. Existuje pro něj i pojmenování, které se vžilo v angličtině: over proti under, tedy přes roli dopředu proti spuštění vzadu.
Argumentem, který se v posledních letech objevuje pokaždé, je patent z konce 19. století. Bývá u toho ale drobná nepřesnost, kterou stojí za to uvést na pravou míru.
Kdo vymyslel roličku
Papír na toaletě není americký vynález sám o sobě, používal se v Číně už dávno předtím. To, co dnes visí na držáku v každé koupelně, tedy souvislý pás rozdělený perforací a namotaný na dutinku, ale vzniklo v Albany ve státě New York.
Stojí za tím Seth Wheeler, podnikatel spojený se společností Albany Perforated Wrapping Paper Company. Patenty na perforovaný papír získával od 70. let 19. století a v roce 1891 přišel s vylepšením, které je pro nás podstatné.
Co patent doopravdy řeší
Dokument, o který jde, je patent číslo 459 516 s názvem Wrapping or Toilet Paper Roll. Wheeler ho přihlásil 10. června 1891 a udělen byl 15. září téhož roku.
Zajímavé je, že se v něm o směru věšení nepíše ani slovo. Wheeler řešil úplně jiný problém: jak zabránit tomu, aby se při zatažení odmotala půlka role najednou. Jeho řešení bylo elegantní. Perforace mezi listy neumístil do jedné přímky, ale střídavě mimo ni. Tah za volný konec se pak nepřenese přímo skrz celou řadu listů, ale zboku vytvoří příčné napětí, které utrhne právě jeden list.
Sám v patentu vysvětluje, že do té doby se výrobci snažili odmotávání bránit konstrukcí držáků, které byly složité, poruchové a drahé. Jeho role tuhle potřebu odstraňuje a funguje i na tom nejjednodušším držáku.
Odkud se tedy bere ono "dopředu"
Směr určují výkresy, nikoli text. Wheeler popisuje obrázek číslo 1 jako pohled na svou vylepšenou roli zavěšenou na nejjednodušším typu držáku s listem papíru visícím z ní. A na kresbě, stejně jako na všech ostatních v tomto patentu, papír přechází přes horní stranu role a spouští se dopředu.
To je celý ten slavný důkaz. Je poctivé říct, že vynálezce žádné pravidlo nestanovil, protože ho nikde nezformuloval. Nakreslil ale svůj vynález v jedné konkrétní poloze, a to opakovaně, což o jeho představě něco vypovídá.
Do širokého povědomí to dostal až rok 2015, kdy novinář Owen Williams zveřejnil snímek z patentu na sociální síti. Zpráva se rychle rozšířila a od té doby se výkres cituje jako argument v každé druhé diskusi na téma koupelnového pořádku.
Argumenty pro papír dopředu
Podle přehledu na anglické Wikipedii mluví pro tuto variantu několik praktických důvodů. Konec papíru je vidět a snadno se chytá. Ruka se při braní nedostane tak blízko ke zdi nebo skříňce, takže hrozí menší přenos nečistot. Poslední list se dá přehnout do špičky, což je zvyk používaný v hotelech jako signál, že pokoj byl uklizen. A pokud má papír potisk, je otočený správně.
Argumenty pro papír dozadu
Druhá strana má argumenty stejně praktické. Volný konec není tolik vidět, takže koupelna působí uklizeněji. Kočka nebo batole, které do role žduchne tlapou, neodmotá metry papíru na podlahu. A v obytných vozech se role při jízdě sama neodvíjí.
Existují i držáky, které celý spor obcházejí. Zásobníky na jednotlivé listy, otočné mechanismy nebo velké role uložené kolmo ke zdi žádnou volbu nenabízejí.
Kolik lidí je pro co
V různých průzkumech vychází poměr zhruba stejně. Kolem sedmdesáti procent lidí preferuje variantu s papírem dopředu. Americký průzkum publikovaný v roce 1989 uváděl 68 procent.
Zajímavější než samotné číslo je, jak dlouho už se o tom mluví. Otázku řešila poradenská rubrika Ann Landers už v roce 1977 a autorka podle svého vyjádření z roku 1986 označila právě tohle téma za nejsledovanější ve své kariéře, s patnácti tisíci došlými dopisy. K tématu se pak vracela i v dalších letech.
Proč to lidi tak dráždí
Tohle je asi nejzajímavější část celé věci. Otázka směru toaletního papíru se totiž používá jako učební pomůcka. Sociolog Edgar Alan Burns ji v roce 2003 popsal v odborném časopise Teaching Sociology jako vstupní cvičení pro studenty prvního ročníku. Zeptá se jich, jak podle nich má papír viset, a následující hodinu společně zkoumají, proč vlastně odpověděli tak, jak odpověděli. Jde o modelový příklad pravidla, které nikdo nevytvořil, nikdo nevymáhá, a přesto ho většina lidí považuje za samozřejmé.
Psycholog Christopher Peterson řadí volbu směru mezi záliby a osobní preference, tedy do stejné kategorie jako oblíbená limonáda nebo fotbalový klub. Nejde o hodnoty ani o normy. Právě proto se o tom dá vášnivě hádat, aniž by se z toho stal skutečný konflikt. Rozdílné záliby většinou vedou nanejvýš k popichování.
Sluší se dodat, že takzvané osobnostní testy podle směru role, které se občas objevují v médiích a tvrdí například, že lidé věšící papír dopředu jsou dominantnější, nemají povahu vědeckého výzkumu. Jde o marketingové ankety a je dobré brát je jako zábavu.
Takže jak to je
Historickou oporu má varianta s papírem dopředu. Tak si svůj vynález nakreslil člověk, který ho vymyslel, a tak ho kreslil opakovaně. Žádné pravidlo z toho ale neplyne, protože Wheeler řešil perforaci, ne etiketu. Jestli si tedy někdo doma přetáčí roli po návštěvě, může se nově odvolávat na dokument starý přes sto třicet let. Přesvědčivější argument v téhle debatě zatím nikdo nepředložil.
Zdroje: Google Patents: US459516A, Wrapping or Toilet Paper Roll, Seth Wheeler, 1891, Wikipedia: Toilet paper orientation, WTOP: 1891 toilet paper patent settles over or under debate, Chicago Tribune: Toilet paper debate gets rolling again, The Guardian: The most surprisingly contentious subject.