Kdo vyrostl na dobrodružných knihách, pozná je na první pohled: úzké hřbety v sytých barvách, přetnuté černými proužky, mezi nimiž jsou písmena zkratky KOD. Knihy odvahy a dobrodružství, lidově kodovky, vycházejí od roku 1954 a patří k nejdéle vycházejícím edicím na českém knižním trhu. Vyšly v nich Verne i Karl May, indiánky, pirátské příběhy, detektivky i příběhy o zvířatech.
Jak edice vznikla
Edici zahájilo v roce 1954 Státní nakladatelství dětské knihy (SNDK), které se později přejmenovalo na Albatros. Určena byla hlavně starším dětem a dospívající mládeži. Prvním svazkem byl román Příběh opravdového člověka od Borise Polevoje s tematikou druhé světové války.
V prvních letech v edici vycházeli i další sovětští autoři, mezi prvními deseti svazky jsou kromě Polevoje také Dmitrij Medvěděv (V týlu nepřítele) a Nikolaj Čukovskij (Poslední plavba kapitána Lapérouse). Vedle nich ale od začátku přibývala světová klasika: Verneův Matyáš Sandorf (č. 3), Londonův Bílý tesák (č. 7), Twainovi Tom Sawyer a Huckleberry Finn (č. 12 a 13) nebo Kästnerův Emil a detektivové (č. 17). Výroční publikace vydaná Albatrosem sleduje také to, jak politická a kulturní situace v Československu ovlivňovala rozhodování redakce a výběr titulů.
Od brožury k ikonické podobě
Dnešní podoba edice nebyla od začátku jasná. První svazky vycházely brožované, s obrázkem přes celou obálku, a černé proužky zpočátku neměly. Prvním vázaným svazkem edice (s omyvatelnou vazbou) byli Tři mušketýři z roku 1958. Přibližně od dvacátého svazku, tedy od konce padesátých let, dostaly obálky čtyři černé proužky. Právě tahle podoba se stala poznávacím znamením, které si lidé vybaví dodnes, i když si nepamatují žádný konkrétní titul.
Klasickou podobu drží svazky přibližně do čísla 194, tedy do přerušení edice počátkem devadesátých let. Je to zhruba sto sedmdesát čtyři knih, od Kuličky a Toníka (č. 21) po Zelený děs (č. 194).
Co všechno v edici vyšlo
Albatros jmenuje mezi autory edice Julesa Verna, Karla Maye, Roberta Louise Stevensona, Daniela Defoea, Ericha Kästnera, Rudyarda Kiplinga, Arthura Ransomea nebo Alexandra Dumase. Podle přehledu svazků je nejčastěji zastoupený český autor Mirko Pašek (devět svazků), následují James Fenimore Cooper a Arthur Ransome (po sedmi), Karel May (pět) a Erich Kästner s Emiliem Salgarim (po čtyřech).
Žánrově je edice velmi pestrá. Najdete v ní dobrodružnou klasiku (Vinnetou), romány s tematikou druhé světové války (Příběh opravdového člověka), českou klasiku (Klapzubova jedenáctka), knihy zlatého fondu dobrodružné literatury (Matyáš Sandorf), detektivky (Pes baskervillský) i vědeckofantastické romány (Špunt).
K vizuální paměti edice patří také ilustrace. Nejčastěji se na nich podíleli Zdeněk Burian (patnáct svazků), Jaromír Vraštil (třináct) a Kamil Lhoták (deset), vedle nich třeba Miroslav Váša nebo Josef Novák. Podle roku prvního vydání vyšlo nejvíc svazků v šedesátých letech:
- padesátá léta: kolem čtyřiceti svazků,
- šedesátá léta: přes sedmdesát,
- sedmdesátá a osmdesátá léta: zhruba třicet šest v každé dekádě,
- devadesátá léta a pozdější: necelé třicet svazků.
Kolik má edice svazků?
Jednoduchá odpověď neexistuje. Albatros hovoří o 212 svazcích a výroční publikace jich všech 212 popisuje, městská knihovna ve Fryštáku jich uvádí 211 a Český rozhlas při představení téže publikace mluvil dokonce o 294 titulech. Rozdíly vznikají tím, jak se počítá:
- Dotisky. Podle přehledu vyšlo 212 svazků celkem ve zhruba 280 vydáních a 46 z nich vyšlo víc než jednou. Nejčastěji se vracely Pouští a pralesem (1957 až 1988) a Čtyři kapitáni (1959 až 1985), každá pětkrát.
- Vícedílné svazky. Jedno číslo může obsahovat i několik knih, například Tři mušketýři ve dvou dílech, Vinnetou ve třech nebo Tekumseh ve čtyřech.
- Dvě knihy pod jedním číslem. Například č. 139 (Albatros a Nad Tichým oceánem Františka Flose), č. 145 (Vlčák Kazan a Barí, syn Kazanův Jamese Olivera Curwooda) nebo č. 192 (Stopy ve sněhu a Kletba vikingova hrobu Farleyho Mowata).
- Stejná kniha pod novým číslem. Město malomocného krále od Emilia Salgariho vyšlo jako č. 132 v roce 1974 a znovu jako č. 196 v roce 1999. Stopy ve sněhu vyšly jako č. 47 v roce 1961 a podruhé jako součást č. 192.
- Chyby v číslování. V edici se objevily i omyly, takže číslo na knize nemusí vždy odpovídat číslu v přehledech.
Proto je nejpoctivější říct, že edice má „víc než dvě stě“ svazků, a nehádat se o jednotlivé kusy.
Přerušení a nový vzhled
V roce 1992 se vydávání edice přerušilo na sedm let. Obnovilo se v roce 1999 knihou Černý hřebec a podle Wikipedie se zároveň změnil formát obálky: místo čtyř černých proužků jsou tři a obdélníkový obrázek, který dřív sahal zhruba do tří čtvrtin obálky, se protáhl až na její konec. Svazky z obnovené edice tak už nevypadají jako klasická řada.
V roce 2007 se vydávání přerušilo znovu. Další svazek, Fakír z Benáres a jiné povídky Mirko Paška, vyšel až v roce 2012, a po dalším odmlčení Nobody, muž z Neznáma Roberta Krafta s ilustracemi Zdeňka Buriana v roce 2019.
Proč se klasické jádro dá složit
Jádro edice, které si většina lidí vybaví, tvoří právě zhruba sto sedmdesát svazků z let 1958 až počátku devadesátých let. Podle zkušeností sběratelů se tyto knihy běžně objevují v antikvariátech, bazarech i na aukčních portálech, a kdo chce mít na polici typickou barevnou řadu, nemusí sehnat všechno. Brožované začátky (č. 1 až 20) vypadají jinak než klasická řada a stejně tak svazky vydané po roce 1999. Nejstarší vydání a svazky z obnovené edice se hledají hůř, a pokud jde o rané svazky v pěkném původním stavu, patří podle Aukra k vyhledávaným položkám.
Barevná řada hřbetů s černými proužky je na polici k nepřehlédnutí a právě podle ní se kodovky poznají na první pohled.
Kam dál
Úplný přehled všech svazků s obálkami, daty a obsahem přináší publikace Ondřeje Müllera a Stanislava Nováka Knihy odvahy a dobrodružství: 70 let edice dobrodružných příběhů, kterou vydal Albatros.
Mnoho svazků edice se odehrává na Divokém západě a mezi indiány, například Vinnetou, Poslední Mohykán nebo Tekumseh. Skutečné pozadí legendy o Divokém západě vypráví náš článek o Buffalo Billovi a krajinu, kterou znáte z westernů, představuje Monument Valley.