Situaci zná skoro každý, kdo má zahradu nebo aspoň dvorek. Jednoho jara nebo na konci léta si člověk všimne, že se prostor mezi keři, plotem a zdí domu propletl pavučinami. Pavouků není jeden ani dva, ale desítky. První reakce bývá otázka, jestli se něco nepokazilo a jestli se jich náhodou nepřemnožilo víc, než je zdrávo. Odpověď je jednodušší, než se zdá, a souvisí se způsobem, jakým se křižák obecný rozmnožuje.
Kdo je křižák obecný
Křižák obecný patří podle serveru Natura Bohemica k nejběžnějším pavoukům u nás. Je rozšířený po celém území státu a najdeme ho i vysoko v horách. Žije na loukách, v zahradách, v parcích, na okrajích lesů a cest i v křovinách, takže se mu prakticky nedá vyhnout.
Poznat ho je snadné. Na zadečku má bílé skvrny složené do tvaru kříže, kterému vděčí za své jméno. Zbarvení těla se přitom liší kus od kusu, od světle hnědé přes šedohnědou až po rezavou. Samice měří zhruba 12 až 17 milimetrů, samci jsou výrazně menší, kolem 5 až 10 milimetrů. Charakteristická je i jeho práce: pravidelná kolová síť, která může mít v průměru až půl metru. Křižák ji každou noc kontroluje a opravuje.
Jednou za rok, ale hned několik set potomků
Tady je jádro celé věci. Křižák obecný nemá několik vrhů do roka jako třeba hlodavci. Má jediný, zato početný.
Podle popisu na Příroda.cz dochází k páření zhruba v srpnu. Samec, který v té době už nestaví síť ani neloví, vyhledá síť dospělé samice a upřede k jejímu okraji vlastní vlákno. Tím pak cuká tak, aby samice poznala, že jde o nápadníka, a ne o kořist. Po páření samice samce často zabije a vysaje.
Přibližně měsíc nato samice vytvoří poblíž sítě pavučinové hnízdo s kulovitým bílým kokonem, do kterého naklade několik stovek vajíček. O kokon se pak už nestará a brzy sama hyne.
Odpověď na otázku, kolikrát do roka mají křižáci mladé a kolik jich je, tedy zní: jednou za rok a řádově několik set z jednoho kokonu.
Proč jich je najednou tolik
Kokon zůstane celou zimu na místě, obvykle schovaný pod listem, ve štěrbině nebo v hustém keři. Mláďata se z něj líhnou až na jaře, když stoupnou teploty. To je důležitý detail, na který se často zapomíná: pavoučci, které vidíte v květnu, pocházejí z vajíček nakladených loni na podzim.
A pak přijde okamžik, který zahradu promění. Podle popisu druhu na ChovZvířat.cz se mláďata po vylíhnutí nejprve drží pohromadě a teprve po několika týdnech se rozlézají do okolí. Jinými slovy, na ploše několika metrů čtverečních se najednou rozejdou stovky drobných pavouků a každý z nich si začne stavět vlastní, zatím miniaturní síť.
Právě proto vzniká dojem, že se něco stalo velmi rychle. Ve skutečnosti se nic nezrychlilo, jen se v jeden okamžik zviditelnilo to, co v zahradě uzrálo za předchozích devět měsíců. Za desítkami sítí navíc obvykle nestojí jeden pavouk, kterého jste si předtím všimli, ale jeden kokon, který jste si nevšimli.
Druhá vlna přijde na konci léta
Většina malých křižáků se dospělosti nedožije. Ti, kteří přežijí, ale postupně rostou a jejich sítě se zvětšují. Dospělé jedince proto lze podle Natury Bohemicy potkat ve dvou obdobích, od května do července a pak znovu od září do pozdního podzimu.
Konec léta a začátek podzimu je tak druhý moment, kdy zahrada vypadá, jako by ji někdo přes noc obtáhl pavučinami. Samice jsou v té době největší, sítě mají největší průměr a ráno je na nich rosa, která je udělá naprosto viditelnými. Přibližně stejné množství pavouků tam přitom bylo i o týden dřív, jen nebyli tak nápadní.
Babí léto aneb jak se pavouci rozutečou po okolí
Zahrada se naštěstí nezaplní pavouky napořád. Mladí pavoučci mají způsob, jak se dostat pryč, a je poměrně elegantní.
Pavouk vyleze na vyvýšené místo a vypustí po větru vlákno. Počká, až je dost dlouhé, aby fungovalo jako plachta, a jakmile zafouká vhodným směrem, pustí se a odletí. Deník uvádí, že za příznivého větru urazí milimetroví pavoučci na vlákně i kilometry od místa, kde se vylíhli. Tomuhle jevu se říká babí léto, i když poletující vlákna na podzim patří hlavně drobným plachetnatkám.
Létat samozřejmě zvládnou jen ti nejmenší. Jak upozorňuje časopis ABC, dobře vypasená samice křižáka se do vzduchu nevznese. Rozptyl potomstva do okolí je tedy záležitost prvních týdnů života.
Je to vlastně problém?
Z hlediska zahrady spíš naopak. Křižák se živí létajícím hmyzem, tedy mouchami, komáry a vosami, které chytí do sítě. Je to zadarmo fungující regulace hmyzu přímo na místě.
Pro člověka je neškodný. Zahradnický kalendář uvádí, že kousnutí křižáka obecného je pro lidi zcela neškodné, jeho kusadla lidskou kůži prakticky neprokousnou.
Jiná věc je pohodlí a arachnofobie, což je zcela legitimní důvod nechtít mít sítě přes vchodové dveře. Tady fungují jednoduché věci, aniž by bylo nutné sahat po chemii:
- Sítě z frekventovaných míst pravidelně odstraňujte. Pavouk si postaví novou, ale zpravidla o kus dál, kde ho nikdo neruší.
- Omezte noční svícení u dveří a na terase, případně použijte teplejší odstín světla. Světlo láká hmyz a hmyz láká pavouky, takže silná lampa u vchodu je pro křižáka nejlepší adresa v okolí.
- Prostříhejte husté keře těsně u vchodu a u oken. Křižák potřebuje pro kolovou síť pevné body, a čím míň jich má, tím míň je pro něj místo zajímavé.
- Na podzim se dá při úklidu zahrady odstranit i kokon, pokud ho najdete na nevhodném místě. Není nutné ho ničit, stačí ho přemístit dál od domu.
Nováček v českých zahradách: křižák pruhovaný
Pokud na zahradě potkáte nápadně pruhovaného pavouka, nejde o exota, který někomu utekl. Křižák pruhovaný pochází ze Středomoří, ale vlivem oteplování u nás zdomácněl. Poznáte ho podle žlutých a černých pruhů na zadečku, které lemuje tenká bílá linka.
Jeho rozmnožování probíhá podobně, jen ve větším měřítku. Samice upřede zpravidla dva až tři kokony a v každém je několik set vajíček. Kokon připomíná makovici a samice ho hlídá. Příroda.cz popisuje, že samice v zimě hyne a mladí křižáci se koncem jara prokoušou obalem kokonu ven, kde se ještě nějakou dobu zdržují pohromadě, než se začnou šířit po okolí. Mechanismus, který zaplní zahradu, je tedy stejný.
Co si z toho odnést
Když se na zahradě objeví desítky malých křižáků, není to známka toho, že se něco vymklo. Je to jen viditelný projev toho, že jedna samice loni na podzim odvedla svou práci a uložila několik set vajíček do jediného kokonu. Většina pavoučků odletí na vlákně jinam nebo se nedožije podzimu. Zbytek se do začátku podzimu promění v ty velké křižáky se sítí v rohu okna, na kterých ráno drží rosa.
Zdroje: Natura Bohemica: Araneus diadematus, Příroda.cz: Křižák obecný, ChovZvířat.cz: Křižák obecný, Zahradnický kalendář: Křižák obecný, Deník: Co je babí léto, ABC: Pavouci vzduchoplavci, Příroda.cz: Křižák pruhovaný, Wikipedie: Křižák pruhovaný.